01/01/2023
neuromancer
Autor: William Gibson
Přeložil: Josef Reuvolf
Vydal: Laser, 2019
Slovo cyberspace jsem poznal v dřevních dobách internetu, kdy se mnoho času trávilo vykecáváním se na IRC. Již tenkrát byl pro nás cyberspace vše co se pojilo s internetem a sítí. V té době jsem netušil, že to slovo pochází z nějaké knihy. To jsem zjistil až v roce 2003, kdy jsem se zaregistroval na diskuzním serveru cyberspace.cz, který měl definici tohoto slova na hlavní stránce. Zjistil jsem, že autorem tohoto slova je jakýsi Gibson, který ho použil ve své knize Neuromancer.
Vzhledem k tomu, že originál knihy vyšel v roce 1984, bylo dost času, aby termín postupně zevšedněl. Já jsem ho používal zhruba 20 let po jeho vzniku a dalších skoro 20 let mi trvalo, než jsem se dostal k přečtení knihy.
Pravděpodobně jsem neudělal chybu, že jsem si nechal Neuromancera na později. Tím hlavním důvodem je jazyk. Gibsonův psaný projev je skutečně náročný. Při čtení jsem si myslel, že problém bude v překladu, protože různě po internetu se psalo, že první překlad od Ondřeje Neffa je strašný. Jenže já jsem měl knihu v překladu novém. Pak jsem někde četl, že i kniha v angličtině je náročná. Ano, čtení Neuromancera je náročné. Mnohdy se mi stávalo, že jsem prostě ztratil nit a musel se o pár stránek vrátit. Přičítal jsem to vlastní únavě, ale když se to stávalo opakovaně vznikl z toho jakýsi zvyk. Musím říci, že díky jazyku mi trvalo dost dlouho než jsem celý příběh přelouskal, bylo to dost únavné. Nakonec si člověk postupně na styl psaní zvykne, přesto to není zrovna med.
Později po dočtení jsem se někde na internetu setkal i s názorem, že Neffův překlad není špatným jen je více strohý a tedy přidává knize na syrovosti. A že každý, kdo si přečetl i originál v angličtině vlastně musí pochopit, proč to tak pan Neff přeložil. Naopak překlad od pana Reuvolfa je mnohem květnatější a trochu to ubírá jisté šedivosti, kterou příběh Neuromacera má.
Hlavní důvod proč jsem čtení nevzdal byl příběh samotný. Četl jsem to s pokorou, že je to vlastně jeden s prvních skutečně cyberpunkových příběhů. Podobnou pokoru mám i třeba u filmů pro pamětníky. Prostě se na to snažím dívat, nebo to číst jako člověk v roce vydání, v případě Neuromancera tedy v roce 1984. V té době to muselo být ještě lepší než je to dnes. Dnes už jsme nasyceni mnoha vybroušenými filmy a příběhy. Možná i dost rozmazlení. Proto v příběhu nemůžeme hledat nic nového, protože to bylo nové v roce 1984. Dalších 40 let jiní autoři stavěli na díle Gibsona.
Jaký tedy Neuromancer je? Je surový přesně jako by cyberpunkový příběh měl být. Vlastně k té vlastní příběhové surovosti se nejspíš i dobře hodí ta surovost jazyková. Popsaný svět a jeho souvislosti byly unikátní a do dnes na nich staví mnoho jiných autorů. Myslím si, že takto je potřeba ke knize přistupovat, jako k památníku doby, co utvořila dobu dnešní. Možná bych to trochu přirovnal ke koukání na první původní seriál Star Treku s Kirkem v roce 2023. Ten seriál je skvělý, jen doba pokročila. V Neuromancerovi je ještě navíc mnohem více klingonštiny.
Neuromancer je dnes již klasické dílo, které před lety utvářelo jeden celý nový žánr. Jeho myšlenky byly a jsou nadčasové, forma zpracování je pro mě však obtížně stravitelná. Na čtení náročné dílo, které rozhodně nepovažuji jen za sci-fi oddychovku. Musel jsem mnohdy listovat zpět, abych našel někde zatoulanou nit. Pokud se však člověk úspěšně popere s formou, bude odměněn pozoruhodnou autorovou fantasií, která dnes již pomalu začíná prostupovat i dnešní realitou.