12/02/2023

ready player one

Autor: Ernesto Cline
Přeložil: Naďa Funioková
Vydal: Nakladatelství JOTA, s.r.o., 2012

Příběh, se kterým jsem se setkal poprvé v roce 2018 díky filmu Stevena Spielberga. Tenkrát mě nadchnul ani ne tak příběhem jako kulisami v podobě popkultury, kterou jsem částečně sám zažil. Již tenkrát jsem plánoval přečíst si knihu, která byla předlohou filmu. Tento plán byl pro mě nezvyklý, protože ze zásady nečtu knihy, které jsem už viděl zfilmované. Důvod je prostý, nerad se nechávám ochudit o vlastní představivost.

Ke knize jsem se dostal až nyní. Jednoduše proto, protože v českém překladu vyšel druhý díl. Tenhle zdlouhavý úvod píšu jen proto, abych nyní mohl říci, že kniha je prostě lepší jak film, a to i v okamžiku, kdy čtenář příběh zná. Teď asi všichni křičíte, že je to přeci jasné. Ne! Mě to nebylo a není jasné.

Skutečnost, že čtete příběh, u kterého předem znáte jeho konec, skutečnost, že pod jménem postav si hned představujete danou herečku nebo herce, je prostě okrádající.

Jak je to tedy s Ready Player One? Hlavní osa příběhu je stejná jako ve filmu. Hlavní postavy v podstatě také. Co je tedy jiné? Vlastně vše ostatní. Vše co dotváří tu cestu v příběhu od bodu A do bodu B. Film je proti knize dost zkratkovitý a upravený tak, aby děj měl stále spád a nezastavoval. Kniha je proti tomu více geekovská. Úkoly, které je nutno postupně splnit jsou vlastně všechno interaktivní hry. Ve filmu by byla velká nuda, se sále dokola koukat na hlavní hrdiny jak stojí u akrádové skříně a něco mačkájí na ovladači. V knize je to tak dobře popsané, že jsem se nenudil a vlastně jsem v duchu všem držel palce. Kniha je o proti filmu prostě zajímavější a napínavější.

Jediným mínusem, který ke knize mám, je neuvěřitelnost hlavní postavy v několik pasážích příběhu. Jsou to ty momenty kdy Wade je asi samotným bohem štěstěny, protože mu vše vychází tak jak si naplánoval bez sebemenšího zaškobrtnutí. Při čtení jsem si v těchto pasážích jednoduše říkal “To není možné, určitě mu to teď někdo překazí!”. Tak ne, nepřekazil. Možná to je jen protiváha těm supertěžkým úkolům, které musel Wade zvládnout v rámci honu na velikonoční vejce, možná jen Ernesto musel zredukovat část knihy kvůli rozsahu. Nevím.

Co je to tedy za knihu? Je to hlavně nostalgické. Příběh vlastně hraje na struny člověka, který v době těchto dnes už klasických her žil nebo se minimálně o ně zajímal. Příběh, který je celý prošit odkazy na popkulturu konce dvacátého století. Moje struna hrála jak pominutá a celých více jak 500 stan jsem prolítl během několika málo dní. Pokud však v sobě tuto nostalgii nemáte, je nutno říci, že příběh jen ukazuje jednu z možných budoucích realit a nikterak nevybočuje z již nastíněných kolejí. Vlastně některé pohledy na fungování budoucího světa mi přišly až absurdní. Současně pro člověka co si chce jen přečíst nějaké sci-fi, můžou být odkazy na popkulturu rušící, protože je jich tam skutečně mraky.

Příběh, který z větší části vsází na nostalgii čtenáře. Hlavní dějová osa je vlastně triviální. Máme tu dobro a zlo a cíl, ke kterému se musí jedni nebo druzí dostat první. Celé je to však zasazené do kulis 80-90 let, kdy dle autora vznikala ta stěžejní popkultura v podobě arkádových her, starých filmů a rockové hudby. Majstrštyk na skutečnost, že kniha je vlastně zasazená do roku 2045. Čte se to samo. Záleží jen na tom jak velký jste geek, nebo jak moc vás zajímají jednotlivé odkazy na jiné příběhy. Já jsem si to užil. Nutno dodat, že nostalgie mě naplňovala celou dobu čtení.

eof