09/09/2024
patálie s kotníkem
Vyvrknutý kotník je zranění, které jsem celý život dost podceňoval. Měl jsem představu, že to člověk prostě do týdne rozchodí. Jak já jsem se mýlil! To jsem však pochopil, až když se mi tato patálie samotnému stala.
Jednoho dne jsem prostě jen špatně šlápl na obrubník chodníku. Žádný sport, žádné blbiny, jen okamžik drobné nepozornosti. Následovala návštěva úrazovky, rentgen, ortéza, berle a uznalé pokyvování doktorů jak pořádně jsem si to vyvrknul. Naštěstí nic zlomeného, takže jen předepsaný klid. Prognóza měsíc. Internet tvrdil, že 4-6 týdnů. Tehdy jsem si říkal, že je to jen vyvrknutý kotník a že za 2 týdny jsem v cajku. No, nebyl. Proto to tu teď sepisuji. Aby byl na internetu i jiný scénář a lidi si nedělali zbytečné naděje.
jak to tedy bylo …
13.04. - vyvrknutý kotník - úrazová pohotovost, rentgen, natahovací elastická ortéza, berle, injekce na ředění krve
22.04. - kontrola na chirurgii - kontrolní rentgen, nová pevná ortéza, injekce na ředění krve
06.05. - kontrola na chirurgii - stále injekce na ředění krve
13.05. - výměna ortézy zpět za elastickou - dopíchat injekce na ředění krve
22.05. - začátek rehabilitace
04.06. - poprvé řízení auta, odkládám berle
27.06. - poslední rehabilitace
Injekce na ředění krve si člověk píchá sám doma do břicha. Každý den jednu. Je to nepříjemné, ale celkem jednoduché a po pár dnech se to člověk nějak neučí, aby neměl modřiny. Nic se neplní, neodměřuje. Jsou to jednorázové injekce. Takže se jen otevře víčko, píchne a zase víčko zavře. Toť vše.
Rehabilitace v mém případě bylo cvičení a vodoléčba. Vodoléčba spočívá v tom, že člověk strčí nohy do vířivky a pak se snaží neusnout, aby nespadl ze židle. Vlastně jsem vůbec nesledoval vliv vodoléčby na mou nohu. Cvičení spočívá v natahování svalů, které se za dobu zranění zkrátily či zatuhly. Není tak důležité kolik těch rehabilitací člověk má, ale spíš jak pozorně poslouchá a jak cvičí doma. Píšu cvičí, ale ve skutečnosti jsou to jen různé protahovačky.
Dnes je 9.9. Stále mám omezenou hybnost kotníku. Není to tak strašné, mohu chodit, běhat. Neudělám však hluboký dřep. Pokud jdu ze strmých schodů, musím jít spíš bokem, protože neohnu dostatečně chodidlo v kotníku. Něco to tam drží. Pomaličku se to sice uvolňuje, ale asi to bude ještě na dlouho, myšleno na měsíce. Po větší námaze v podobě třeba výletu noha občas ještě bolí. Nemám představu, kdy a jestli se dostanu do výchozího stavu před zraněním. Přitom jsem si jen vyvrknul kotník ….