11/09/2024

výprava ke konci

Terry Pratchett, Život v poznámkách pod čarou
Autor: Rob Wilkins
Přeložil: Tomáš Jeník
Vydal: Argo, 2022

Dílo Terryho Pratchetta teprve objevuji a jsem zcela na samém počátku. To však nic nemění na tom, že jsem byl již lapen a ač ne hned, časem se chci ponořit do všeho co se mi od něho podaří získat. Nemyslím si, že jsem tolik fascinován jeho vtipem jako spíš jeho plynutím děje. Jistou zásluhu na tom bude jistě mít i dvorní překladatel pan Kantůrek. Právě fascinace lidmi a to z jakýchkoliv důvodů ve mě probouzí pocit nutkavé potřeby zjistit, jak se k tomu či onomu ten daný člověk dostal. Právě proto jsem poměrně brzo sáhl po Terryho životopisu.

Nebudu se tu rozepisovat o tom jak Terry žil, ale spíš o svých pocitech, které ve mne zůstali několik měsíců po přečtení. Knihu jsem dočetl někdy na začátku letošního roku a až dnes jsem si řekl, že si pro sebe napíšu pár řádek.

Pro začátek je potřeba zmínit, že autorem je sice Rob Wilkins, dlouholetý Terryho asistent, ale částečně i sám Terry, protože hlavně první části Robovi diktoval. Rob byl nejen Terryho asistentem, ale především pomocníkem, oporou a neposledně přítelem. Z některých řádek by se mohlo zdát, že Terryho možná znal i lépe jak jeho vlastní žena.

Pokus se zamyslím nad pocity, které ve mne kniha zanechala, jedná se hlavně o jakousi poťouchlou radost a zároveň smutek. Těžko hledám slova pro správné vyjádření. Možná nyní při myšlence na Terryho postavy vidím spíše jeho samotného a příběhů si o to více vážím. Ona zmíněná radost možná nejvíc plyne z mé utkvělé představy, že nyní toho pána přeci jen trochu znám. Je to samozřejmě nesmysl. Bylo mi pouze umožněno nahlédnout klíčovou dírkou, přesto můj voyeurismus plesá. Myslím si, že pokud autora aspoň trochu znáte, můžete odhadnout proč určité věci napsal právě tak jak jsou. K příběhu díla vám to nic nepřidá, k celkovému pohledu již pravděpodobně ano.

Smutek pak cítím z finálního Terryho údělu. Je zřejmé, že ačkoliv první části knihy jsou o Terryho mládí a jeho začátcích, ta obsáhlejší je o jeho konci. Na věci dávné se vzpomíná, věci současné se prožívají. Rob ač to možná sám nezamýšlel nejobsáhleji popsal to co sám zažil a co po mnoho času bylo jeho každodenní náplní. Přicházející bezmoc spjatá s Terryho nemocí. Čekání na konec a doufání. Přesto všechno byl Terry bojovník a možná i proto měl čtenář pocit, že se některé řádky v knize bolestivě zarývají pod jeho vlastní kůži. Nejhorší na tom bylo, že čtete životopis a ne beletrii.

Na počátku čtení jsem měl spoustu otázek a představ. Můžu s klidným svědomím napsat, že na konci jsem měl všechny zodpovězené a představy ukotvené. Pokud by si chtěl životopis někdo přečíst, aby našel ten úžasný postup na napsání bestseleru pak mu ušetřím čas. Je to jednoduché a jak již říkal i Stephen King, stačí to prostě odmakat. Jednoduše psát a psát a psát. Jiný návod není. Pokud vás však zajímá život pána co světu dal Zeměplochu, pak je to skoro povinné …

eof