12/03/2023
lehké fantastično
Autor: Terry Pratchett
Přeložil: Jan Kantůrek
Vydal: Talpress, 1993
Před druhou knihou ze světa úžasné Zeměplochy jsem si dal chvilku pauzu a četl něco jiného. Vlastně si to asi dám jako takové drobné pravidlo. Vždy si knihy ze série proložit něčím jiným, aby se to tak nějak všechno usadilo. První díl se mi tak nějak střízlivě líbil a vlastně jsem se na druhý těšil.
Druhý díl vlastně navazuje na ten první. Říká se, že je lepší a já to mohu jen potvrdit. V kvalitě to není nikterak obrovský skok, ale přeci jen mi přijde, že tentokrát se už nějak vytříbí směr cesty, kterou naši hrdinové podnikají. Směr neudává náš milý turista, ale naopak jeho průvodce. Navíc zde mizí jakési dělení na povídky. Už zde máme skutečně plynoucí příběh. Jinak vše kladné zůstává. Stránky plynou samy a na konci má člověk pocit, že to všechno uteklo tak nějak rychle.
U prvního díla jsem psal, že chci přijít na kloub tomu, proč mě to baví i když to nenaplňuje mé očekávání. Asi jsem na to přišel. Je to vykreslení postav, které je prostě úžasné. Teď nemluvím jen o postavách hlavních a vedlejších, ale mluvím o vykreslení i těch nejmenších, nejzbytečnějších postaviček. Nechci zde psát příklady, protože jsem se zařekl, že žádný můj text nebude prozrazovat nic z děje samotného. Jen musím říci, že si člověk zamiluje každou postavu ať kladnou nebo zápornou, o kterou některý z hrdinů třeba jen zavadí pohledem. To je s mi zdá to hlavní kouzlo Zeměplochy. Mistrná schopnost Pratchetta vymýšlení a popisu postav.
Možná, že jsem objevil i ten všemi oslavovaný humor. Ano, je tam, jen je jiný než jsem si ze začátku myslel. Já moc nemusím takový ten absurdní nebo přisprostlý humor. Teď to nemyslím tak, že by mi obecně tyhle typy humoru vadily, ale spíš je nepotřebuji mít v knihách. Terry Pratchett má humor jiný, takový lehký a milý. Těžko se mi to vysvětluje, ale při čtení jsem se občas přistihl, že se usmívám a vlastně jsem ani nepostřehl, že by tam byl nějaký vtip. Ten humor je bezprostřední a vlastně vychází z reálného života samotného.
Lehké fantastično uzavírá a splétá nitky, které nastínila první kniha Barva kouzel. Pochopil jsem, že první kniha byla skutečně jen jakýsi průzkumník a možná i prvotní seznámení se s fantazií autora. Zpětně bych ji odpustil těch několik drobných prohřešků. Ačkoliv si nejspíš nebudu za pár let pamatovat o čem vlastně první dvě knihy ze světa Zeměplochy byly, tak věřím, že si budu dobře pamatovat když ne vedlejší tak hlavní postavy určitě.
Snad jediná drobnost. Příběh hlavních hrdinů by měl být teoreticky uzavřen. Ve třetím díle by je měl vystřídat někdo jiný. Přesto mám pocit, že některé linky z prvního dílu se někde ztratily. Možná to je jen další důkaz jisté nekonzistence Barvy kouzel.
Druhý díl je skutečně lepší jak ten první. Příběh už není rozkouskovaný a konečně začíná získávat směr. Ačkoliv mám pocit, že to nejlepší není až tak příběh samotný jako vykreslení jednotlivých postav. A to až do takové šířky, že člověk miluje i tu nejposlednější nejvedlejší postavu, o kterou hrdina jen zavadil okem.